1. Rovně
1. Rovně, hladce, nedrsnatě, srovnale, gleich, eben. R. kováno, brzo zbroušeno. Smil. prov. Vinici r. skopati. — R., přímo, zrovna, gerad, nicht schief, nicht krumm. Rovně cestou jíti. Ros. R. pověděti. Bern. Našli ho, an rovně měl ku králi jeti. čr. — R., stejně, podobně, gleich, eben so. R. platný. V. Strojil ji rovně jako psa lehavého. BŇ. Tam též náleží kotláři, konváři, rovně též bednáři. V. R. též mysliti. V. Chudobná děvečka rovně je dar boží; nevíš ty sy- nečku, co ti pán Bóh vloží. Sš. P. 309. A jsú r. jako nevěstka pyšná, která panuje nad tím, který jest jí poddán. Hus. III. 313. R. někomu něco činiti. Dch. Rovně je taková děvucha jak jiné. Sš. P. 409. Tak aby je měl r. s Bohem, jako jest všemohúcnosť, všeznámosť atd.; Aj Jan húni měl, jíž jest i hanbu i zimu rovně odpudil; protož chválí ho spasitel, že nechodí v rúše měkkém; Ty tři osoby jsú r. mocné i múdré. Hus. I. 73., II. 19., 229. Duchem a srdcem r. výtečný. Dch. — R. jako, r. tak = nejináč než jako, touž měrou, eben so wohl, als. R. mu pá- rati jako šíti. Lom. R. jako po zemi. Kom. R. co by motovidlem střelil. — R. děliti = na rovné, stejné díly, gleichmässig gleich theilen. Ostatek rudy na 4 šichty těžařům rovně buď rozděleno. CJB. 315. Pakli se (páni) r. počtem rozdělí, tehdá ke kteréž straně pristúpi úřad větší, to má před se jíti. O. z D. — R. — právě. eben. A tehdáž r. střihl ovce své. Br. — R., mírně, levně, billig. To tě dosti r. stane — nedraho přijde. V. Ješto jsem já to Ondřejkovi rovněje dal než jemu. Půh. II. 608.