Rovnice
Rovnice, e, f., výraz totožnosti hodnot dvou veličin neb veličinných útvarů značící totožnosť tuto znaménkem =. Ku příkl.: ax -/- b = c Vz více v S. N. Die Gleichung. R. pomocná, vyšší, totožná n. jednostejná, středová (Mittelpunktsgleichung), transcen- dentní, r. přímky; r. o jedné, o dvou, o třech neznámých, určitá, neurčitá, čistá, přesná, smíšená; r. stupně prvního, druhého, třetího, čtvrtého, ntého, druhostupňových rozkladův, veliká, dráhy, času, jednoduchá, základní, spořádaná; r-ci sestaviti, uvésti v nullu; r-ci snížiti, vyšetřovati; dvě r. určují dvě ne- známé veličiny; přenésti (převésti) člen na druhou stranu rovnice; veličinu x do r-ce vpraviti, uvésti; r. s udavatelem (exponen- tem) n. mocnitelem nestálým. Nz. Vz S. N. R. číselná (numerická), nestejnoměrná, tri- nomická, exponencialní. Stě. Alg. 105., 129., 134., 135. — R., rovná centa, ein ebener Weg. Na r-ci sú zbojníci. Sš. P. 684. — R., die Parallele.