RozRoz-, ve Slovenčině:
ras-: razporek (rozp
.). Sb
. Předložka nedílná roz-, řec., lat. dis-, něm. zer-, ver- znamená 1
. Síření po místě a v prostoře (sem i tam, po různu)
. Zahradník rozsazuje stromky. Us. Tu roz- bíjejí stany
. V
. Oni rozhlásili jej po vši té zemi
. Br
. — 2
. K sesílení činnosti, k vytčení plné její skonalosti —
z plna, z cela. Nepra- vosti vaše rozloučily vás s Bohem
. Br. Roz- ptýlím je jako lev. Br. Měchy oheň roz- nítili. V. Zvon rozklátil. Jg. — 3.
Znamená rozluku, dělení (které i tím jeviti se může, že děj rozličnými směry, na rozličných mí- stech se koná: rozbiti, rozbratřiti, rozkmo- třiti, rozvésti, rozehnati, rozhlásiti, rozhřešiti
, rozdati, rozděliti
, rozlomiti, rozloučiti, roz- šití, rozprodati
. Mkl. S. 244). Rozlomil to na dvé. Jg
. Rozlosoval zemi jejích. Br. Roz chvátali mezi sebou jmění naše
. Br. — Zk. — 4.
Udává též nedokončenosť, počátek děje: rozbarviti, rozuditi. Tn. — 5
. Zmahání děje. Rozjížděl se na něho. Tn. Vz Tn. 146
. — 6.
Odčinění něčeho. Zavaž dvéře, však já je rozvážu. Jabka zmrzlá rozmrznou
. Kámen mlýnský se omele a stav manželský se ne- rozvede. Já se s tebou rozezdám
. Pk. (Vz Progr. olom. gymn. 1875
. 14.). —
Pozn. Slo- vesa přechodná vůbec a slovesa
nepřechodná pohybování (vz Pře)
s předložkou roz- složená, řídí akk
usativ. Co jsou to bláto rozjeli. Rozprodati, rozděliti, rozohniti něco,
nikoli: čeho. Zk. -
Roz-, předpona substantiv: roz-um, roz-díl, roz-cestí, D., roz-sudek, roz- vaha
. Jg. —
Pozn. Slova s roz- složená ozna- čují z pravidla oddělení od toho, co se druhým členem označuje: rozcestí, rozhraní
. Mkl. B. 413
., Bž. 239
. Strany:
Ach bože rozbože, vz Pře- a k tomu ještě toto. Rovněž tak, my- slím, dlužno vysvětlovati výraz: Ach Bože, roz-Bože (Rozbože)! Doklady: Děvečka vy- šije, šohajek vymlátí, ach Bože Rozbože, ti budú bohatí; Ach Bože
, Rozbože, kaj sú můj tatíček? Sš. P
. 471., 489. Ach Bože, Rozbože, jakó já křivdu mám! Sš
. P. 489. Ach Bože, Rozbože, kde já mám rodiče, na vojnu jít musím, mé srdečko pláče. V Sš. sbírce z r. 1840
. 94. Ach Bože, Rozbože, s vysokého neba, abych já nejídal komis- ného chleba
. Sš. P. 585
. Ach Bože, Rozbože, kde je má maměnka!; Ach Bože, Rozbože, ješče jednó Bože, že se mně šuhajek vedařit nemůže. Sš. P. 488., 656. Ach Bože, Rozbože, jak mi je! Sš
. P
. 439. Bože, můj Rozbože, daj mně brzo v zemi lože. Sš. P
. 294. Zvláštní jest slovo
rozjablůňka v písni u Brt. 70. (Sš. 437
.): Po zahrádce chodila, r-ku sadila. Já pokládám slova ta co do smyslu za totožná s
Ach Bože, pře-Bože, jakož snad již Jg
. dle slov jeho při roz-: cum adjectivis superlati- vum designat = pře-, prae- per- n. př. rozmilý; rarius cum substantivis: Oj bože rozbože? Činím to z důvodů těchto: 1. Předpony roz- (rozto-) užívá se tak jako předpony pře na vyznačenou vyššího stupně přídavných jmen : milý (rozmilý, roztomilý, přemilý), divný (rozdivný, roztodivný, předivný), ve slov. na př. u Hollého častěji: rozpevný = pře- pevný, rozdaleký = předaleký. — 2. Výraz
Ach Bože, Rozbože střídá se v též platnosti s výrazem:
Ach Bože, můj Bože. ve kterém je druhé zvolání patrně důležitější. Ach Bože, můj Bože, kaj sú můj tatíček! Ach Bože, Rozbože, kaj sú má matička! (V též písni)
. Sš. P. 489. Ach Bože, můj Bože s vysokého neba
. Sš. P. 496
. A jinde": Ach Bože, Roz- bože s vysokého neba! Jak patrno, neshle- dávám já s Praskem (vz Progr. olom
. gymn. 1875. str. 22.) v
rozbože smyslu,
Bože, jenž jsi přestal býti Bohem, jako by předponou pojem slova
Bůh se zrušoval n. popíral; výklad takový podlé mého zdání protiví se samé povaze slovanského lidu domýšleje se do ní takého rouhačství a nehodí se, aspoň ne na těch místech, která já znám. Není v nich nikde takého affektu, kterým by vy- světlovalo se upírání Bohu jeho božství. Důvody Praskovy, myslím, nestačí
. Že by v písni
Ach Bože, Rozbože, já se utopím! nebylo dosti důtklivým voláním:
Ach Bože, milý Bože! a že by toho duševní stav zou- falce vyžadoval nezbytně, aby Bohu se rouhal, nemyslím
. Druhým dokladem Praskovým (tamtéž) jsou slova:
Již jsi ty Aničko roz- naše. Tak prý zpívají nevěstě z domu za ženichem odjíždějící =
Aničko, již jsi pře- stala naší býti. Zda by tu
Aničko roznaše nemohlo znamenati tolik co
milá naše Ani- čko nebo:
Aničko naše rozmilá (sr. Přemý vlásky kadeřavý = přemilé mé vl
. kad.) a zda není možná jiná interpunktce nežli Pras- ková (Již jsi ty Ančičko, roznaše; dle ta- kové Pk. aspoň podává smysl, ačkoli píše bez všeho rozdělení: Již jsi ty Ančičko roz- naše), nemohu ovšem rozsouditi té písně ne- znaje
. Doklady ruský a srbský
razpop = rozpop, kdo přestal býti popem,
raščoek = rozčlověk, kdo se vší lidskosti zbavil, ne- rozhodují (Pk
. ib
.). Kd. V Sš. P. 432. čteme: Už jsi ty Aničko už jsi ty roznaša, už jsme fa dovedli domů od sobáša a Tč. dodává: roznaša = zcela naše, einzig unser. — Vz Pa. —
Roz- u adjektiv superlativ naznačuje, ší- ření se na všecky strany (Mkl. B. 364., Bž. 237.): rozmilý = velmi milý. Rozdaleký, roz- litý. Mkl. S
. 244., 364
. Vz předcházející a Pře-. — Před více souhláskami klademe
roze: roze- brati, rozehnati m
. rozbrati atd. Jg. — V žalt. klem
. pozoru hodno jest časté odsouvání
z od předložky
roz- ve složeninách, na př.: vstane bóh i roprášeni (m. rozprášeni) budú nepřietelé, a podobně v: rovievániu, roliu- cenie
. Gb. Hl
. 115
.