Rozbrojiti
Rozbrojiti, il, en, ení; rozbrojovati — rozbouřiti, zbouřiti, znepokojovati, aufrühren, aufwiegeln. — koho: lid. Ros. — čím. Svým učením všecken kraj rozbrojil. Leg. — se = rozejíti se, aus einander gehen. Kat. 947., bouřiti se, povstati, sich aufwiegeln. Lud se rozbroji. Výb. I. 146. R-lo se jest všecko mužstvo i učiněn běh lidu. S. N.