Cpáti
Cpáti, vz Mkl. Etym. 30. — co komu. Pořád mi to cpal, že jsem tím vinen. Us. Dch. — se, co kam. Cizie vlasy na se c. Št. Kn. š. 99. Cpe se jako zima do dědiny. Brt. Cpe se jak žid na palírňu. Mor. Brt. Někomu nepravdu do očí c. Dch. Dyž sedláci pijú a židé sa k nám cpú (se tlačí). Val. Brt. To na ně cpali. 15. stol. To všecko na Bratry cpali. Cr. Lidé ďábelní cpají hřiechy své na dobrotu božskú; Když člověk na Boha cpá, což na něho nesluší. Hus I. 88., 392.