Rozhlásati
Rozhlásati; rozhlásiti, il, šen, ení, roz- hlašovati = hlasem roznésti, oznámiti, ver- kündigen, Gerücht verbreiten, in Ruf bringen, ruchbar machen; se, erschallen, in Ruf kom- men, ruchbar werden. Jg. - abs. Vešlo-li co v známosť tajně, nerozhlašuj. Kom. Co pověsť nese, nehlásá (nerozhlašuje i. e. moudrý). Kom. — co, koho. Rozhlašovati nevěru. J. tr. R. tajemství, pověsť, D., něčí jméno. Br. Rozhlásil mne, že jsem lakomý. Jel. — co kudy: po všem světě, V., po vší zemi. Br. Já jsem rozhlášená po celé dědině. Sš. P. 343. Víra vaše se rozhlašuje po celém světě. Sš. I. 22. — koho zač: za kacíře. D...... (se) o kom, o čem. O síle něčí r. Vrat. Prohlašovala se řeč o něm. Proch. — se. Rozhlásila se pověsť. D. — komu. Všem se rozhlásilo. Zák. sv. Ben. — kde. Rozhlásilo se slovo u Židů. Proch. Štěkání psů v údolí se rozhlašovalo (se roz- léhalo). Biancof. — Háj. — o čem kam. O čemž se široce do jiných zemí rozhlásilo. — kdy kde o čem. Po několika létech po všem světě se rozhlašovalo o víře jejich. Sš. Sk. 149.