Rozhodnouti (na
Rozhodnouti (na Slov. rozhodnouti), dnul a dl, ut, utí; rozhádati, rozhodovati — roz- souditi, entscheiden, erörtern; se = rozmy- sliti se, sich entschliessen; rozhněvati se, sich zerkriegen. Jg. — abs. Nebyl, kdoby rozhodl. Kom. Dlouho váhalo vítězství, až dělostřelsťvo rozhodlo. Sych. — co: ro- zepři, odpor, V., koho. Br. R. rovnici — rozřešiti, lösen. Nz. - koho podlé čeho: strany podlé práva. V. — mezi kým: mezi stranami. V. — co z čeho. Smrž. — co kde. Nemohu to na mysli rozhodnouti. V. Společné vážné záležitosti na obecných sně- mech rozhodovali. Sš. II. 3. — co čím: losem, Us., kostkou. Sych. Pokud se nále- zem soudním nerozhodne. Us — nad čím. Beznadějná porážka nad odvisností naší roz- hodla, Sych. — co kdy: po slyšení strany druhé r. J. tr. — R. v. něčem (rozeznati). J. tr. V zásadě něco r. Sš. Sk. 175. — kde. Vz R. o čem. — proč. To r-dlo pro všecky časy života jeho. Sš. I. 2. —jak. Konečně o někom r. Dch. A nade vše jiné důvody rozhoduje okoličnosť. Sš. II. 17. — si co. Když si' to člověk r-dne (uváží to). U Ry- chnova, Msk. — koho oč. J. tr. — se oč = rozhněvati se. Rozhádali se o právo. Ms. pr. pr. — se k čemu. Nemohu se k tomu rozhodnouti, abych to učinil. Us. — o čem. Us. Posud se o tom nerozhodlo. Dch. Aby se ukázalo, kdo v církvi o věcech víry má rozhodovati. Sš. Sk. 176. — se kdy. Po tu chvíli se nerozhodl. Us. Dch.