Rozhřešiti
Rozhřešiti, rozhříšiti, il, en, ení; rozhře- šovati = hříchův osvoboditi. R. z rozřešiti. Vz Ht. Brs. 49. Entsündigen, von Sünden lossprechen. — abs. Ó by páni a kniežata chtěla mše slúžiti, křtíti, kázati slavně v ko- stele, zpoviedati a rozhřešovati, řekli by kněžie, že to jest kacieřstvie. Hus. I. 180. -- jak. Jedni jsú, jenž velebiece kněžstvo pravie, by bez jich rozhřešenie nižádný ne- mohl rozhřešen býti. Hus. II. 343. — koho. Kněz rozhřešuje kající. Kom. Kněz nemóž hřiešného r., jedné ač jest právě kající a pán Bóh ho rozhřešie. Hus. II. 163. —' Hus. II. 44., 161., 162., 273., 268. Papež musi Čechy r. Dal. 107. — koho od čeho: od hříchů. Karyon., Hus. I. 340. — čeho: hříchů. Št. Papež každého móž r. všech hřiechov. Št. 239. Daj mi a já tě r-ším toho, cos učinil proti bratru svému. Hus. II. 287. — Výb. I. 434., St. skl. IV. 226. Papež Čechy kletby rozhřešil. T.