RozkázatiRozkázati, rozkáži;
rozkazovati = poru- čiti, befehlen
, gebieten, beordern, komman- diren, schaffen; Hofmeistern; diktiren;
zů- staviti poslední vůlí, odkázati, testiren, ver- machen. —
abs. Ti kněžie jsú od Boha ustanoveni, kteříž jsú živi, jako Bůh roz- kázal
. Hus I. 201. Toho trpěti nechci, leč by právo rozkázalo. NB. Tč. —
co. Mnoho Rozkazují a sami prikázanie božieho neplní. Hus I. 289. Nemá ižádný nad člověkem od- súzeným popravy rozkazovati než purkmistr. Sob. 35. —
co oč. Což by o ty věci roz- kázali, aby se stalo. Arch. I. 66., 67. —
co o čem. Kterak o té věci králova milosť jemu rozkázala. Půh. II
. 547
. Vz Strany
. —
podlé čeho. Což dílčí podlé toho dílčího listu rozkáží, mají na tom obě straně dosti míti
. Půh
. 11. 575. —
kde. Dajž milostivý spasitel, abychom tak učinili, jak jest
v tomto čtení nám r-zal. Hus II. 289
. Kdež mnoho pánů vládne a rozkazuje, tu se zřídka co dobrého způsobuje. Prov. Doma si rozkazuj. Us. —
co komu. Všechněm rozkazuje. V
. Když on svojí chasi nikdy nerozkáže; Kdo mě nevychoval, ten mi rozkazuje
. Sš. P
. 487,, 495. Což mi právo rozkáže. NB
. Tč. —
k čemu kdy. Kdyžby židóm aneb knězi bylo k dědictví
při kšaftu rozkazováno, testiren, vermachen. Sob. 29. —
s inft. Roz- kázal mu to udělati. Ros. Rozkázal jim vy- stavěti město. Br. Apoštol jim udatnými býti rozkázal. Zyg. Její otec r-zal jí dáti její oddíl 50 hř
. Půh
. II. 175. Nejistě po smrti r-zuje rozdávati ty věci, kterých s sebú pobrati nemóž. Hus.
III. 147. — Sš. Sk
. 45
., NB
. Tč., Flav., Háj. —
aby. Rozkázal mu, aby to udělal. Us
. Kristus Petrovi jest roz- kázal, aby najprve šel k němu a sám ho tresktal. Hus II. 201. — Kom., Háj.—
jak: podlé své vůle. Ler. —
od čeho. Vtedy mi, muj milý, od cebe rozkažu (rozvedou). Pís
. sl. 100.,—
čím: rukou. Jd. —
se =
rozlobiti se. Šml.