Rozkol
Rozkol, u, m., rozštěp, rozklání. R od roz a kl (kláti), l se stupňovalo v ol. Vz L. Ht., Mkl. B. 7. Strsl, raskol?. Mkl. 16., der Spalt. V r. štěpovati. Rad. zv. — R. v ruské cirkvi, rozkolnictví, das Schisma, Pkt., die Spaltung, Dch., odštěpení i úhrn sekt od- dělivších se v 17. století od církve pravo- věrné. Vz S. N., MP. 77. R. hlubokosáhlý, tiefgehend. Dch. — R., diaerese ve verši. Přesahuje-li slovo které z jedné stopy ver- šové do druhé tak, že ji vyplňuje, vzniká r. Cf. Přerývka. KB. 4.