Rozkošiti
Rozkošiti, il, ení, rozkošovati, rozkoši se oddávati, vesele žíti, weichlich o. wollüstig sein o. leben. Liší se od bujeti, jež k nád- heře a skvostnosti více hledí, rozkošiti ne- toliko jídla a pití v sobě zahrnuje (hodovati), nébrž i jiné radovánky, jako jsou z vůní, blahosností a cokoli člověku, lahoditi může. Sš. Ob.173. — kdy jak. Člověk ten r-šil na každý den skvostně. Sš. L. 161. (Hý.). — kde: v přírodě. Mus. 1841. 184.