Rozléhati
Rozléhati, rozlíhati se, rozléhnu, roz- líhnu, rozlehnu se, nouti, hl, utí; rozléhávati, rozlíhávati se = rozcházeti se hlasem, zvu- četi, er-, nachschallen, hallen, nachhallen, wiederhallen. Jg. — abs. Křičel, až se roz- líhalo. Us. Hlas se rozléhá. Kom. Ež sě hory doli rozléhali. Rkk. 51. Na té olivě David hrál, až se hajíček rozléhal; A tam sobě naříkala, až se lúka rozléhala; Na svó miló volal, až se dvůr rozléhal; A tak krásně zazpíval, ež se zámek rozléhal. Sš. P. 2., 25., 87., 211. Ona se rozlehla (rozstonala se). Ostrav. Tč. — se po čem, kudy. Zvuk pozounóv po všem světě se rozléhal. V. Hlas po lese se rozléhal. D. Rozléhal se po úvalech ot skalnatých (ote) hor ráz kyjev. Rkk. 37. Dal jí zvonit hrany na patery strany, až se rozlíhalo po tureckej zemi. Sš. P. 126. An se po veškerém míru (hlas) roz- léhá a ozývá. Sš. I. 111. Úpění jejich po lesích i po horách se r-lo. Háj. Klapání mlýna rozléhá se horami. Us. Tč. — Br., Troj., Sych. — se od čeho. Až se všude rozléhalo od zvuku jejich. Br. Lesina roz- léhala se od zpěvu křepelek. Jg. I. 90. — Kom., Kadl. — se kde. Výskali, až se v po- větří rozléhalo. V. V prázdné jizbě se roz- lihá. Us. Tč. Písně se v háji rozléhaly. Troj. Rozléhalo se mu v uších. Ůs. Na všech stra- nách se rozléhalo volání. Kram. — se od- kud. S jeho kazatelny r-lo se ryzé slovo katolické pravdy. Us. Tč. — se čím. Město r-lo se jásánim. Pal. III. 1. 340. — R., Uše rozmačkati, zerdücken. — co: peřiny. Ne- rozlehni ty housle, jsou na posteli. Us. Jg.