Rozloučiti. Ž
Rozloučiti. Ž. kl. 105. 33. — abs. Člo- věk nerozlúčej. B. mik. Matt. 19. — co = ústrojné látky. KP. — co, se s kým (jak) R-čil se s námi (umřel). Bdl. R. se s někým (prostě), Šml., písemně. Hrts. Roz- lucz mie svietlem (s světlem) tohoto života. Adm. 18. — co več: sloučeninu v prvky. Pdl.