Ctíti
Ctíti m. čestiti, čstíti, e vypadlo (vz e) a čs v c se směždilo (vz c). Ctím, 3. pl. ctí, cti, ctě (íc), il, ěn, ění; ctívati, česť činiti, ehren, verehren; darovati, beschenken; častovati, beschenken. Jg. — co, koho: Boha, rodiče. V. To mne ctí. V. C. barvu (v kartách). Us. Cti otce svého i matku svou. Us. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu mívá. Lb. Svátky ctíti (světiti). Št. To ho necti. Us. - co, koho kde (častovati): hosti u sebe. V. Ctí v jiném, co v sobě miluje. Jel. — koho čím: Velikou ctí tě ctíti chci, Br.; vínem, Us. ; titulem švakrův se ctí. Kom. Ctíti Boha čistotou srdce. Chč. 461.- koho jak, podlé čeho: podlé jeho chování. Jg. — koho po čem: po plecech = bíti ho, schlagen. Jg. — se oč = dary o něco se ucházeti. Plk., Rk. — co za co: oheň, někoho za boha. Har. II. 177. - koho z čeho. Cti ctného z práva, Jg. — koho odkud. S brány zle ctili hostě (nepřítele, bili ho). Dal. — koho (gt.). Ct. svých rodičův, šp. m. své rodiče (akkus.).