Ctíti
Ctíti, z čBstiti. Gb. Hl. 126., 132., Mkl, Etym. 38. Vz Čstíti. — co, koho. Ctím mínění tvé. Šml. Můj dům ctí jeho paměť. Kká. Td. Jáz jedno ctím Jesu Krista; O Doroto, tvój hod ctí cierkev svatá. Výb. II. 8., 17. A tak hubení lidé viece ctie sbožie a svět tento než slušie. Št. Kn. š. 30. Cti hory, mosty, chceš-li míti celé kosti. Tč. exc. C. svaté dni, neděli. Št. Kn. š. 108. — v čem. Lydové ctili v slunci boha Sandona. Lpř. Děj. I. 46. Abychom jednoho Boha v trojici a trojici v jednotě ctili; Aby tak ve všech věcech i trojice y jednotě i jednota v trojici byla ctěna. Št. Kn. š. 14., 15. — čím. Vz Čstíti. Kolik pátků postem ctila. Nrd. Bll. 47. C. koho velikými dary. Dal. 14. Protož važmy, kterú ctí mámy ho ctíti. Hus 136. — jak. Vz Čstíti. Boha uvnitř, zevnitř. Mž. 85. — proč. Ctě jej z pravé milosti jako otce. Št. Kn. š. 49. Cti je (svaté) pro Buoh. Št. Kn. š. 12.