Rozmluviti
Rozmluviti, il, en, ení; rozmlouvati — promluviti s někým, sprechen, sich unter- reden o. besprechen; v mluvení přivésti, zum Reden bringen; vymluviti, ausreden. Jg. — o čem s kým. Aby s ním o pilné věci roz- mluvil. V. R. uměle o věcech. Kom. R. s někým o lásce. Er. P. 186. Také o tvých věcech s tebú rozmluvíme. Arch. I. 18. Tam drahně s nimi rozmlouval o bězích, co se dotýče říše. Let. 101. O lásce r-val a jí při- sliboval. Sš. P. 136. Aby mohli o věcech věčného života s ním r. Sš. J. 33. Otjal mu řeč, aby o Bohu nerozmlúval. Hus II. 321,, 142. — mezi kým. Mezi sebou r. V. — kde. V hospodě o tom budeme r. Us. -- Br. — jak (s kým). Jedni s druhými svou přirozenou řečí rozmlouvali. V. R. slovy kratochvilnými. Troj. R. vlídně, přívětivě s někým. Dch. Zpěvem s husou zlou r. Sš. P. 729. Nedarmo s někým r. Hus II. 135. — s kým oč. O své neduhy s lékařem r. Kram. Také s nimi o potřeby své rozmlou- vali. Zb. exc, Bl. Aug. 48. A tam s ním o pána a krále země české r-vali. Let. 122. O ty věci s ním úplněji r-víme. Arch. 1. 18. — Tkadl. II. 26. Nerozmluviv s hlavou ne- chvátej rukama. Brt. Skl. 112. — komu s kým. S jinšími galany sobě rozmlúvala. Sš. P. 532. — kde, jak dlouho. R-val tedy (Pavel) ve sbornici se židy a na náměstí každého dne s právě přítomnými; Pavel po tři soboty r-val s nimi. Sš. Sk. 203., 199. — co komu = vykládati, aus ein- ander erklären. Na Ostrav. Tč. — se s kým = sich unterreden. Na Ostrav. Tč. — koho = k řeči přivésti. Šm. — co komu. Roz- mluvil mu to, tu cestu (vymluvil). Th. — se (komu). Ta paní se rozmluvila. Ml. A kdybych se rozmluvil (mluvě roztrhl), ni- čeho nepořídím. Kdyby se mu člověk roz- mluvil, nic nedbá.