Roznítiti
Roznítiti, rozněť, il, cen, cení; rozněco- vati = rozpáliti, rozdmýchati, ent-, anzün- den, aufblasen, auf-, entflammen, anfeuern; se = hořeti, sich entzünden. Jg. — co: oheň. V., chlipnosť, Jel., horlivosť něčí, Us., vzpouru. Dch. — co, se čím. Oheň fouká- ním, měchy r. V. Slanečkem se žízeň roz- něcuje. Sych. R. se řečí. Smil v. 1080. Cnosť-li tobě neroznítí prsa plápolem? Jab. 304. — co koho v čem, v kom. R. se v síle a udatnosti, Kram., v zlosti, Solf., v žádosti milovati Boha, Výb., u veliké milosti. Troj. R. chuť k učení v mládeži. Kom. Lásku k vlasti v dítkách svých r. Us. Tč. Srdce lidská v milování božím rozněcovati. Kom. — kde. Pod hřevnou oblohou jara roznítí se hymny vzletné. Dch. I r-la se v duši jeho žádost' po přijmutí svátostí té obrodné. Sš. Sk. 104. (Hý.). — koho, se k čemu (skrze co). R. někoho k modlitbě. Kom. Skrze slávu k učení někoho r. Měst. bož. A k svej mi- losti r-til. Smil. v. 232. Milování k sobě r. Št. N. 232., 56. Muži r-li se v pochotech svojich k sobě vespolek. Sš. I. 30. Nejednou pohled světce lidi velikou a jakoby čarov- nou mocí k oddání-se Bohu r-til. Sš. Sk. 36. (Hý.). — čeho. Rozněcoval křesťanstva, šp. m.: křesťanstvo. Brt. Vz Roz-. — se. Roznítí se, budeš-li dmýchati na jiskru. Koc. R-tí se hněv. BO. — co, se na koho. Roz- něcuje se prchlivosť tvá na lid. Br. Oheň na rotu jejich roznítil. Žal. — Sš. Bs. 203. — koho proti komu.