Ctnost
Ctnost', i, f., ne: cnosť. Ctnost'je staženo z čestnosť (počestnosť), čstnosť, ctnosť (čs = c), jako ctíti z češtiti; t tedy patří ku kmenu a nemá se vynechávati. Ht., Mk. Vz Ctíti. Tugend. Mnohými ctnostmi bohatě obdařený, ozdobený. V. Co maso bez kosti, to člověk bez ctnosti. Br. C sama se chválí. Jg. C. pravá blyštěti nežádá. Jg. Vždy, v kterém c. bývá, zlého se vystříhá. C. jest nade všecko; Každá c. má svého hánce. Jg. C. v prostřední míře stojí (záleží). In medio virtus. Č., Jg. Jeho c. asi krátkého lokte; Rozum v hlavu nevbiješ a c, ke kůži nepři- šiješ; C. neléhá na peci. Č. C. se závistí chodí (Numquain virtutem deserit invidia). Jg., Č. C. a štěstí na tenké nitce visí. V rozkošném království c. nemá měšťanství. Kdo svůj život v ctnosti tráví, ten si vine věnec slávy. Š. a Z. Však pravé ctnosti na zbyt není. (Tomu, kdo se dobrými vlastnostmi sám vychloubá). Č. Co přichází bez těžkosti, už to nemůž býti ctností; Ke ctnosti třeba i od dítěte dej se vésti; C. a pěknosť jsou milá společnosť. Jg., Č. C. a krása velmi spolu svědči, ale řídko bývají; Za štěstím sláva, za ctností chvála; C. a štěstí zřídka v jedné hospodě tráví; Milejší c. s chudobou nežli hřích s ozdobou. Č. C. v červeni chodí; C. nejlepší urozenosť; Nejkrásněji hostí rozum se ctností; C. umění převyšuje; C. jako havíř zlato dobývá a za sebou lampičku mívá. Pk. Nelze blaženu býti bez ctnosti. Čim vice c. při lidech chválena bývá, tím větší zrůst a posilu mívá. C. bez protivníka vadne. C. se ctností chodí. Stran přísloví vz: Blažený, Dobrý, Oběť, Pazdeří, Poctivosť, Socha, Stud, Zbožný, Zdravý, Vosk. — Zvláštní druhy ctnosti. C. psí = na oko, L.; přirozená, křesťanská; základní, stěžejná; hrdinská. Jg. V ctnostech se cvičiti. Cyr. — C. = dobrá vlastnost, moc. Eigenschaft, Kraft. Tu c. má můj kůň. Us. První c. té vody je, že . . . Us. — Potřebu v c. obrátiti. Jg. C. z potřeby. D. Z nouze c. dělati. Kom. —