Ctnosť
Ctnosť = ustavičná snaha po mravnosti jakožto svrchovaném cíli. Blř. Cf. S. N. Tři jsou božské ctnosti: víra, naděje a láska. Us. Pdl. Vrah všie c-i. Výb. II. 10. Nej- krásnější nade všecky cnosti c, jenž vlastní cnosti ukrývá. Kol. 4. Šťasten bez ctnosti nikdo býti nemůže. Cic. Čtvero c-í mrav- ních: opatrnosť, mírnosť, spravedlnosť, sta- tečnost. Mž. 17. Kdo si bere pro peníze, není stálý ve své míře a kdo pro c, ten trvá na věčnosť. Sš. P. 473. Kdo má jednu c., ten má všechny. Hus I. 119. Kdo má c, ten má cti dosť. Slez. Tč. Ctnosti na duši přebývati sluší. Mor. Tč. Predkov c. vy- chvaluj, od něj sa nevzdaluj. Slov. Tč. C. nestonává. C. i z nepřátel činí přátelé. V. Zlého nejvíce c. kole v oči; C. nezaleží ve slovech, alebrž v počestném jednání; Při zlém návyku c. nemá vzniku. Lpř. Lepší c. ve blátě nežli hřích ve zlatě. C. nepo- třebuje zevnitřní ozdoby; Marná krása hyne, c. však nepomine. Sb. uč. Kdo c. rozsévá, česť i cválu sklízí. Kdo chce c-i vychvalo- vat, musí ctnostně sám se chovať. Kmp. Krásné c-sti vedou k spanilosti. Hvězdy v temné noci se nejvíce třpytí a c. skvěje se nanejvýš v trápení. Pod pláštěm c-sti mnoho se kryje nepravosti. Tč. Drsnatá je dráha c-i, za to vede k blaženosti. Hkš. exc. C. záleží ve skutcích; Ve hrobě má útočiště c.; C a pokora nemá místa u dvora; C. sílu přemáhá. Bž. exc. — C. občanská, Lpř., rozumová, mravná, nabytá, vlitá. Hlv. — Ad C = dobrá vlastnosť, moc. Slovutné b-i a opatrnosti páni přiezniví; Službu svú Vašie c-i vzkazujem; Prosíme Vašie c-i, račte nás naučiti; Vzácné c-i páni milí. NB. Tč. 51., 90., 94., 170.