Rozpačiti se
Rozpačiti se. Vz Nerozpačiti se (dod.). Kteří svět milují, ti ať se r-čí a smrti stra- chuji Lom. Tak se hospoda r-čí (zvrtne se). Alx V. v. 277. — se od koho. Ot Boha se nerozpačijíce. Hr. ruk. 57. Ač se od nie (pravdy) nerozpačíme. Št. Kn. š. 147. 30. — se nad čím. Že by se i jiní zemani nad JMtí rozpačili. Arch. VIII. 106. — si. Najprú-že si rozpač, abys nebanovau (roz- važ). Sl ps. 289. — s inft To tvrditi se r-čím. Šf. Strž. II. 237. Proň trpěti neroz- pačí se. Marg. v. 193.