Rozpak
Rozpak, u, m., rozpaky, ův, pl., m. = rozmysl, die Bedenklichkeit, Verlegenheit, der Anstand. Bez r-ku. Nedělej žádných rozpakův. Us. Na r-ku nebo na rozpacích (lépe než: na rozpakách, Jg.) býti (= v po- chybnosti). Kom. Jsem na rozpacích, mám-li tomu věřiti. Us., J. tr. Mám na rozpacích, jak tu věc rozhodnouti. Sych. Ta věc jest na rozpacích jakýchsi. Ros. Bráti sobě něco na rozpak, etwas bedenklich finden. Peš. Prod. G. V r-ky přijíti. Býti na r-cích, ne: v r-cích. Kra. Mluví bez r-ku. Us. Bkr. Na r-cích se povahovati; Raděj o slovech anděla než o slibu svém nějaký r. připouštěla. Sš. I. 92., L. 17. (flý.). Strany pořekadel vz: Konopí, Koza, Oj.