Rozpomenouti
Rozpomenouti (zastr. rozpomanouti), ul, utí; rozpomínati = v paměti obnoviti, worauf verfallen, sich besinnen, bedenken; se = vzpomenouti, sich besinnen, bedenken; s ve- dlejším významem pohnutí mysli, lítosti = sli- tovati se, sich erbarmen, gedenken. Jg., ZN. — koho (gt.). Jich rozpomanul jest (v pa- měti obnovil). Ps. Ms. — se. Až se mé srdce rozpomene; Jenom rozpomeň se, není to na rok ani na leta dvě. Sš. P. 218., 428. — (se) na co. Na svou bolesť rozpomenu. St. skl. R. se na krátkosť života. Mand. Zaplaču se, rozpomním se na ten bídný svět. Sš. P. 468. R. se na svůj stav. Dal. 36., 130. R. se na boží spravedlnosť. Chč. 634. Na svú moc se rozpomena. Smil v. 709. R. se na něčí věrnú službu, na dobrodiní otce svého. Výb. II. 58., 55. Zdali by se r-nuli na ukrutné utr- penie. Hus I. 77. (I. 132., 134., 186., 350., II. 149., 217.). Rozpomeň se na mou lásku, na mé naříkání, na své slovo. Sš. P. 75., 246., 332. R. se na Boha, na dítky, na vlasť, na smrť, na přípověď, na přísahu. Ros. R. se na něco. V., Kom., Alx., St. skl., Dal., Vrat. — se nad kým (slitovati se). D., Us. — že. Rozpomeň se na to, žes člověk. Ml. Synu, rozpomeň se, že vzal si dobré . . . Rozpomínaje se, že on jest boží stvořenie. Hus II. 238., III. 18. (181., 182.). — si co. Já sem si to dávno rozpomněla, na tebe sem, synku, zapomněla. Sš. P. 321. —kde. Ó by některý se z nich r-nul jako onen lotr na kříži (se r-nul), že . . . Hus I. 445. — sobě nač. Jak já sobě r-nu na můj deň poslední. Sš. P. 54. — se proti komu. Rozpomeň se, pane Bože mój, proti těm, kteříž po- skvrňují kněžstvie. Hus I. 134.