Rozpor
Rozpor, u, m., spor. Koř. pr. Gb. Hl. 146. Vz R se stupňuje. Der Streit, Wort- wechsel. V r. přijíti. Us. R. mezi filosofy o svrchované dobré. Měst. bož. Vystavuje (apoštol) r. vniterný a bídu člověčenstva; Člověka vniterného r-ru oprostiti. Sš. I. 17,, 15. O slovech těchto nemalý r. mezi vykla- dateli panuje. Sš. Mt. 49. Na r-ru býti = nesnášeti se, nesnaditi se. O ta slova nesnázi mají filologové a o nich na r-ru jsou; Aby s prospěchem církve r. ten uklizen byl; R. v církvi římské povstalý ukliditi. Sš. Mr. 67., Sk. 176., I. 15. (Hý.). - R. na Mor. = rozparek, Schlitz, m. D. — R. = rozpora.