Rozprávěti
Rozprávěti, ěl, ěn, ění; rozprávívati, roz- pravovati = mluviti, psáti, jednati, von etwas handeln, reden, schreiben; rozmlouvati, ho- vořiti, rozjímati, sich besprechen, unterreden; povídati, oznamovati, sprechen, erzählen. Jg. Na Ostrav. rozpraviat. Tč. — co komu (ozná- miti). Knížeti kratochvíli rozprávěti. Háj. Někomu svůj sen r. Plác. Jiným něco r. Hns III. 35. — (co, komu) o kom, o čem (oznámiti, povídati). Však o jiné (ohavnosti) ještě r-věji. Hus III. 314. Rádi o takových věcech r. slyší. Pref. 556. O jeho stavení mnozí rozprávěli. Háj. R. o Žižkovi. V. Oví- dius divy o ní rozpráví. Troj. Rozprávěl mu o naší příhodě. Pref. Kdo čeho nezkusil, neumí o tom r. Prov. — s kým jak. Se svým milým r. Sš. P. 556. A idé kat s ňu po mostě a r-ví s ňu po sprostě. Sš. P. 158. — ke komu. Poď, synečku, poď a pomáhej, jenom ty ke mně nerozprávěj. Sš. P. 279. — kde. Já bych zapomněla na tvé sladké slova, co sme r-věli v našem humně stoja. Sš. P. 236. — co na koho (oznámiti). Pulk. — co čím: věštbami budoucí věci r. (oznamovati). Pulk. — že. V. Rozprávěl (povídal) mu, že se to stalo. Ros. — se o čem ( pass.). Roz_ práví se o tom.