Cuda
Cuda = soud zemský. Poněvadž soud ob- viněného o-, po-, napravil, očistil, ocídil. Perwolf. — Cud, cuda, cúditi, cudný, koř. cud, souvisí se skr. sudh, purificari, lustrari. Mz. v Listech filolog. VII 25. C. = soud, při kterém se právo zemské rozsuzovalo; Rozdíl mezi cudou a župním soudem. Vz Kn. drn. XVI., XVII., 127., S. N. — C. = slota, nehoda, metelice, boží dopuštění, ne- čas, nepohoda, škaredé počasí. To je tam dnesaj cuda, Unwetter. Ve Slez. a na Mor. Šd., Brt. D. 203. — To sú nějaké cudy a łomy (křiky). Brt. D. 203.