Rozřešiti
Rozřešiti, il, en. ení; rozřešovati. — co (rozhodnouti): úkol, rovnici, Us., nějakou otázku, Mus., úlohu, lösen. Rozřešíte moje výpovědi. LS. v. 64. Bratroma rozřešíte pravdu ( = právo rozsuďte, který z bratří má právo. Cf. Súditi někomu). LS. v. 57. Vz Rozluštiti. — se čím. Manželský svazek se rozřešuje (rozvazuje) smrtí kteréhokoliv z manželův. Sš. I. 75. — co kde. Sv. Je- ronym slíbil na jistém místě r. záhadu tu. Sš. Sk. 79. — jak. Že spor s Pavlem dle vůle jejich rozřešen bude. Sš. Sk. 293. — se, sich befreien. St. skl. II. 253.