Rozsíti
Rozsíti (na Slov. rozsáti), seji; sil a sel a sál; set, sat, sit; etí, ití, átí; rozsévati, rozsívati, rozsévávati, rozsívávati, säen, aus- säen, ausstreuen. — abs. Jak kdo rozsíval, tak kliditi bude. Rb., Cr. Kdo by tak roz- sieval; Když kdo rozsievá mieně, aby žal. Hus I.195., 182. — co. Dnes rozsili 20 korc Ros. R. bludy, Ros., sváry, různice, klevety. BO. Buřiči rocení a spiknutí rozsívají. Kom. Vietr rozsievati budú a vichr žieti. BO. R. bludně učení. J. tr. Dříve semeno dobRých skutků Rozseli. Sš. Sk. 37. Třikrát rýčem zaryla, tu krev svatou rozsela. Sš. P. 49. Když sem já to žito rozsíval, překrásnú sem pannu uhlídal. Sš. P. 19. R. slova popuzu- jící k zlému; Vtělil se jest, aby to siemě rozsieval; Hověnie nerozumné hřiechy roz- sievá. Hus 1. 127., II. .75., 285. — co kde: ječmen na poli r. Us. Na písku r. (nic ne- prospěti). Prov., V. li. po brázdách. BO. Rozsel zuby po poli. Troj. Podobno jest královstvie nebeské člověku, jenž rozsiel jest dobré siemě na svém poli; A to siemě Rozsál jest Kristus v poli cierkvi svaté. Hus II. 55., 57. V okolí hrůzu rozsívá. Tč. — co čím: řepku, obilí rukou, strojem. — co kam: zlé mezi lidi. Bl. R. v kyprou půdu. Us. Tč. R. sváry mezi bratry. Hus I. 254. A tak rozsievaje v ně nedůvěru. Hus. II. 55. — jak. Ktož rozsievá v požehnániech, z požehnání bude také žíti. Hus I. 116. Nebť Bóh skrze ten košík tobě rozsievá. Hus II. 75. — z čeho. Jiní jsú rozsievky, z nichž on rozsievá. Hus II. 75.