Rozskočiti
Rozskočiti, il, en, ení; rozskákati, skáči, al, án. ání; rozskakovati = skokem rozraziti, einspringen; se = na různo skočiti, aus ein- ander springen; puknouti, von einander sprin- gen, zerspringen; ve skákání přijíti, ins Sprin- gen kommen. Jg. — co:okno (skokem roz- raziti). Us., D. — se. Žáby se rozskákaly. Us. Ponajprv zaťali, -krev se rozskočila. Sš. P. 144. — se kdy kam. Všichni se po tom udeření mezi ně rozskočili. Us. — se komu (po čem). Hlava mne bolí, že se mi muže r. Us. Div jest, že se mi srdce nerozskočí po ní. St. skl. Div že se tni mé srdečko nerozskočí.. Sš. P. 380. — se komu čím. Hlava se mi bolestí rozskočí. Ml. A ve- likó žalostí,. hořem se rozskočil; To moje srdečko žalem se rozskočí. Sš. P. 125., 140. Hořem se r-čil. Er. P. 48G. — se v co. Rozskočí se v mnohé hvězdy. Nej. Helm se rozkoči v dva kusy. Rkk. 43. — se kde. Krev bohatýrská v něm rozskákala se (roze- hřála se). Č. Za štítem se rozskočista Lu- děkova prsi. Rkk. 12. — se jak. R-čí se na dva poly, ja ach Bože můj, co to boli. Sš. P. 380.