Rozsouditi
Rozsouditi. — abs. Hloupý nerozsoudí a moudrý neodsoudí. Němc. — co. Tohoť já neumiem r. Št. Kn. š. 118. — kde, kdy oč. V jiných zemích lidé v mnohých létech o své pře rozsúzeni nebývají. Vš 7.— kde. Rozsúdě v své mysli, co slušie činiti. Št. Kn. š. 180. — co jak. A po něm (právu) příhody rozsuzují. Kol. 3. — se s čím. Ne- maje kdy se s tím rozsuzovati. Bl.