Rozstrkati
Rozstrkati; rozstrčiti, il, en, ení; roz- strkovati, rozstrkávati, aus einander stossen, schneiden; rozundati, hie und da stecken, hinthun, verthun. Jg. — koho, co: peroucí se (na různo strčiti). Rvali se a já je r-kal. Arch. rkv. R. kolíky (všecky sem tam na- strkati). Us. Rozstrkal své peníze, své děti. Ros. — co kde: zboží po domech. — se s kým oč = nesrovnati se, uneins werden. O to se jest s nimi r-čil, že toho učiniti nechtěl. Arch. III. 300., Pal. III. a. 405.