Rozsudek
Rozsudek, dku, m. = rozsouzení, výpo- věď. V. R. jest rozhodnutí rozepře občan- ské n. trestní obžaloby po ukončeném řízení n. závěrečném líčení pře a skládá se z úvodu (z hlavy) a nálezu. Vz S. N., Rozsud. Das Urtheil, der Spruch, Ausspruch, Rechtspruch, Bescheid, die Entscheidung, Erkenntniss. Nález, r., výpověď jest té věci, o kterouž strany odpor měly, spravedlivé vedlé práva rozeznání. Pr. měst. R-em hrdla odsouzen. Br. R. učiniti, udělati. J. tr., D. R. jak se vyhlásí, co nejrychleji vyřízení ať se stane. Kom. Na něčí hrdlo r. učiniti; na něho r. konečný se stal. Zříz. Ferd. Nad někým r. činiti. Apol. V soudě čiň spravedlivé r-ky. Jel. R. propouštěcí pro nedostatek důkazův, pro nevinu; r. na někoho vynésti, vydati, vyřknouti; r. vyhlásiti, vykonati, sepsati, přepsati; přepis, sepsání, vyhlášení, vyko- nání r-ku; taxa (sazba) na r. (rozsudková); odvolati se z r-ku k soudu vyššímu; r. zdě- lati, o něco vzíti; r. na něčem zakládati; příčina r-ku; odročiti, odložiti vynesení r-ku ; r. pro nestání, das Contumazurtheil; r. mezi- sporný, r. vedlejší, das Incidenzurtheil; r. mezimluvní, interlokutorisches Urtheil, J. tr.; r. z podobnosti (ku pravdě), der Wahrschein- lichkeitsschluss. Nz. R. podniknouti, sich der Entscheidung unterwerfen. Dch. Od Lukáše nic se nepřidává o r-ku někde soudně vy- nášeném. Sš. Sk. 205. (Hý.). Odvolávaje se ohlášení učiní ve dvou nedělích od r-ku. Kol. 9. Žádného před vyslyšením neodsu- zuj, na žádného z domnění rozsudku nevy- říkej; ve přech a věcech nejistých i po- chybných žádného r-ku nečiň, ale toho k sa- mému božímu soudu poodlož; r. někomu na něco do dvou nedělí pořád zběhlých uči- niti; r. padl této straně; r. ten bez appellace při právě svůj průchod má; r. na někoho pro neplacení učiniti; rozsudkové nejdou na ty, jenž k jinému právu náležejí; na si- rotky a lidi nezletilé, kteří poručníků ne- mají, rozsudkové se nedějí; r. v krátkých slovech díti se má. Pr. R. v patrných (ja- sných) slovech postaviti; r. v moc právní vejde; r. podlé soudcův uznání buď učiněn; na někoho spravedlivý r. míti. Er. Což nej- kratčeji může býti, v slovech patrných a prostých, mají se r-kové vynášeti; Bez po- řádného vyslyšení žádní rozsudkové na žád- ného činiti se nemají. Kol. 32., 33. Pakli nic, aby ta pře zase na JMK. k slyšení a r-ku odložena byla. Zř. F. I. A. VII. Z r-ku se odvolati; až do vyjití odvolacího r-ku; na žalobu r. vyšel. Řd. Příklad krásného kan- celářského slohu: Pokušené od soudního slu- žebníka dodání rozsudku odsouzenému ne- přišlo pro zdráhání-se tohoto k místu — šp. m.: soudní sluha dodával odsouzenému r., ale nedodal mu ho, poněvadž odsouzený ho nepřijal. Šb. Vz Dodání, Nález, Právo, Soud, S. N., Rb. str. 271. O r-ku a jeho účincích; Čeho měl soudce šetřiti, čeho se vystříhati rozeznávaje rozepře lidské a vy- nášeje r-ky. Vz Rb. 122.- 126. Které nálezy byly platný; co měl každý r. v sobě zaví- rati ? Vz Rb. 126 - 127. Vz Smlouva ubr- manská, Appellace, Exekuce, Škody soudní. — R., vynesené mínění o nějaké věci, zdání, das Urtheil. R. na něco vynésti; něčímu r-ku něco zůstaviti; křivý r. D. — R. v lo- gice, der Schluss. Všichni lidé jsou smrtelní. Vít jest člověk: tedy i smrtelný. Marek. R. ku pravdě (Wahrscheinlichkeitsschluss), ne- prostředný (unmittelbarer Schluss, conse- quentia immediata), Hš., prostřední (ratio- cinium), prostý (simplex), násobný (compo- situs), výslovný, podpovědný, odličný. Marek. — R.. moc duše rozsuzující, die Urtheils- kraft, Beurtheilung. Ten nemá zdravého r-ku. Us.