Roztíkati
Roztíkati, uvažovati, pátrati, nach-, er- forschen, überdenken. — abs. Protož mají lidé pilni býti a r-ti, kdy činí boží přiká- zání; Ač neumie r-ti neb vymluviti, dosti má, když prikázánie naplní. Hus I. 453., II. 230. Svědomie jest své poznanie, to věz, jímž se člověk sám zná, jestli vinen hřiechem, čili nenie, a umie roztíkati, jest-li hřiech, či nenie. Hus III. 108. — co. Toho svatokupci nedbají ani roztíkají. neb lakomstvie jest je oslepilo. Hus I. 457., II, 189. — co jak. A to má múdrý súdce dobrotivě r-ti bez prchlivosti. Hus III. 195. Vz Roztýkati.