Roztočiti
Roztočiti, il, en, ení; roztáčeti, el, en, ení; roztočovati, roztačovati, aufdrehen. — co: provaz; pivo, víno (rozliti; do nádob vytočiti, abziehen). Ros Červi ho roztočili (rozhryzli, zernagen). Us. — co čím, čeho. Ten toho piva (neurčitou měrou) svou ne- opatrností roztočil. Jd. — se. koho kde: koně v kříži. Db. Černá bouře se po něm (nebi) roztáčí (rozšiřuje). Sš. Snt. Gl. — se, sich zu drehen anfangen. I ten mlýnský kameň někdy sa roztočí, na srdéčku na mém nic se neulahčí. Sš. P. 249.