Rozum
Rozum = rozumění. Písař má svědomie, tak jakž svědci praví, po nich psáti, nic neopravuje z sebe, tref se svědomie jich nebo netref, buď k rozumu anebo nebuď Vš. 376. — R. = mínění. Ze svého r-mu prodávati (se svým míněním se vytasiti). Us. Němc. Chytil se r-mu dobrého, hatte einen guten Einfall. Koll. I. 227. By dítek nebylo, věděl bych na čem svůj r. posta- viti. Sdl. Hr. III. 82. — R. = smysl. Jediné v církvi pravý rozum písma se udržel. MH. 2. R. listu byl tento. Wtr. exc. R. věty. Mus. Tuto čteno něco na jiný r. 1535 Mus. Píši jim k tomu r-mu, aby . . . Arch. VIII. 180. Psaní učinil na ten r.; R. slov věcí dálých; V tento r. pověděl. Bart. 116, 47. Kšattové ne slovo od slova se ve dsky kladú než rozum. Vš. 159. V jaký r. jsou svou zprávu zavřeli; Nemohl k jinému r-mu mluviti než k tomu; R. listu byl takový; Odpověď psaná dána k tomu r-mu. Let. 111., 134., 361., 413. Ač nejsú plně táž slova, všakť jest plně týž r. Hus II. 332 Neb u vieře malú dosti řečí mnoho dobrého r-mu jest shromáždieno; Dada jim pravý r. svatého písma. Št. Kn. š. 13., 54. (2.). A z některých (spisů) jiné rozumy táhna. Chč. (Výb. II. 608.). — R. = mohutnosť duše atd. Vz Předmětenstvo (dod.). R. = mohutnosť duševní myslívá, pokud zabývá se věcmi nadsmyslnými; R. = mohutnosť činiti rozsudky. Pdl. exc. Cf. Um. R., in- tellectus. Ž. wit. 31. 8., 31. 9. R. theore- tický, praktický, Dk. P. 142., hloubavý. KB. 1. Ten dá člověku pro r., der gibt Einem aufzulösen! Dch. Nesu Kalousovy r-my (nechce-li někdo říci, co nese, odpo- vídá takto). U Žamb. Dbv. Co neseš? Roz- umy (= nemusíš věděti). Čce. Tkč. Rozum tobě dám; Kóň a mezh, jimž nenie r. Ž kl. 31. 8. a 9. Zle, kde rozumu vládne síla. Hdk. Do siedmého roku deťom vlasy ne- stríhaj, bys jim rozumu neukrátil. Dbš. Obyč. 7. R-me, poď domů (říká, kdo něco hloupého řekl, prstem na čelo si ťukaje);
Pohnul r-mem, jako kráva ocasem (pro-
mluvil hloupě). Val. Vck. Pověsil v ho-
spodě r. na hřebík (opil se). Ty máš r-mu,
že bys jím ani hovno neosolil (málo). Us.
Je nedostatečného r-mu. Us. Po r-mu sobě
počíná. Ehr. To ti je r.! Němc. To vám
nese r., že . . . .; Ten stele r-mem (mluví,
jakoby všemu rozuměl). Us. Vk. Nikoho
nebral na r. (šprýmů s nikým netropil). Sá.
Nemá r-mu za troník, za špetku, ani za
grešli. Hnšk. Tam r. merajú. Rr. Sb. Orl.
IX. 248. Ti už dali rozumu dobrou noc.
Němc. III. 124. Nepůjde pro rozumy do
krámu. Šml. Časem rozum do ruky přijde
(zkušeností člověk zmoudří); Kdo rozumu
nemá, co nerozumného, nechápe; R. se cvi-
čením brousí. Sb. učit. R. panuj nad hně-
vem. Výb. II. 932. Na pohled orel, ale r.
tetřeví. Lpř. Mnohým jazyk před rozumem
utíká. Výb. II. 1173. Jeho r. byl tak jasný,
že j'mu bylo všecko známo. Abr. R. od-
púzie lakotu; Nebyl při r-mu, když jest
zbožie mařil. Hus II. 426., 302. Mají mnoho
r-mu a málo peněz. Světz. 1880. 50. Kdož
božieho královstva snažně hledá a s roz-
umem; Když sú rozumem srozuměli; Prve
než toho móž r-mem dosieci. Št. Kn. š.
29., 119., 7. Řeči ty nechtějí mu nijak do
rozumu. Tbz. Je ľahšie r-mom hýbať ako
kolom dvihať. N. Hlsk. I. 4. Lidé i pro r.
přicházejí o r. Němc. Bž. Kde vládne síla,
tam r-mu mohyla. Vm. exc. Kde pověra,
tam málo r-mu. Kmp. Mo (má) hlavu sivu,
mo tež jakýsi r. VSlz. I. 224. Milosť boží
ostříhej našich r-mů. Bart. 176. Kde r. ne-
stačí, tam čas pomůže; Ač má nápad na
summy, nedědí syn r-mů; Bůh r. lidský
převyšuje; Zřídka se scházejí štěstí a r.
Bž. exc. Šlapá r-mem. Vtipu třeba časem,
r-mu vždycky; V těžkostech poznává se
r.; R. kraluje, zvíře jen pamatuje; R. Bůh
s krásou nespojil; R. bez ctnosti, jako meč
v rukou šíleného. Hkš. exc. Lepší s ná-
prstek štěstí než s korec r-mu. Pk. Bez
úrazu jede, koho r. vede. Us. Kmp. Rozum
v konvici zapomenul (nesmírně pil). Zbrt.
exc. Vše s Bohem a s r-mem! Šd. Mladý r.
chodí po ledě (snadno padne, zbloudí). Us.
Hora dubová, metla březová to r-mu dodá.
Brt. N. p. 273. Jaký r., taká řeč. Šd. Aká
hlava, taký r. N. Hlsk. XVIII. 203. Zaspal,
když sv. duch r. rozdával (je hlouyý). Us.
Kšť. Kaj r. nestačuje, tam třa kapsum (ka-
psou) dokládať. Brt. — R. = mudrlant. To
je r.! Us. Brt. — R. = jablko. Mor. Brt. - R. = kořalka. Vz Zbytek. — R., a, m., os. jm. — R. Jan, 1824.-1858., proř. při něm. realce v Praze. Vz Tf. H. 1. 62., 172., 200., Šb. Dj. ř. 284., Pyp K. 360., Rk. Sl., S. N.