Rozuměti
Rozuměti. Ž. wit 18. 13., 5. 2., 48. 12 a j. — čemu. Sá., Št. Kn. š. ,1., 2., 13., 15., 22., 25., 42. a j. Každý tomu snadno r. může. Let. 422. Nerozumí žertu. Us. Pdl. 486* Kráva muškátu r-mí. Km. R-mí tomu, jako když kočka kouká do kalendáře, u Žamb. Dbv., jako žába ořechu, cigán pluhu, tele varhanám. VSlz. I. 236. — co. Já tu neroz- umiem jiné proměny, jen . .; Což r-miem, to píši; Ale to oni jinak r. chtie. Št. Kn. š. 19., 25., 137. Jenž r-mie (zná) vše skutky. Ž. wit. 32. 15. R. koho m. komu, cf. Pal. Rdh. I. 192. — co čím. Tiem slovem ,je- diného' móžem r. aneb syna jeho jediného aneb . . .; Nebem móžem r. duch člověčí a zemí tělo ; R. tiem pohanským králem hřiech smrtedlný. Št. Kn. š. 18., 52., 124. — při čem. R-mějíce lépe při víře nežli on Bart. 449. — jak. Rozumím-li dobře, tedy . . . Us. Pdl. — nač. Vykládači nesrovnávají se, má-li (řeka) na Dněpr nebo Don roz- umína býti. Šf. Strž. I. 390. — kde (na čem). Na něco r. (znáti) nedala. Pož. 287. — se do čeho. Ta sa r mela do všako- vých vecí. Slov. Orl. II. 324. — kdy. Kdo ve 30. roce ničemu nerozumí. Exc.