Rozvázati
Rozvázati, rozváži, rozvíži (zastr.), roz- vážu, rozvaž, zastr. rozvěž, al, án, ání, roz- vazovati = rozepíti, auf-. entbinden, auflösen, j aufknüpfen, aufschnüren. Jg. — abs. Pán Bóh spravedlivý žehná a rozvazuje. Hus II. 205. Dítě rozvazuje (začíná mluviti; začíná býti rozpustilým, dováděti); Napil se vína, teď rozvazuje (povídá, co vij. Us. Dch. Ten kanár pěkně rozvazuje (počíná zpívati). Us. — co. Mnějí, aby potupili nevinné a rozvázali vinné. Hus II, 158. Rozváže nás Bůh nebeský. Sš. P. 229. Spěšně váček rozvazujte. Sš. P. 741. R. uzel, provaz, špačky (počíti žertovati). Us., jazyk. D, — co čím. Stouhami uzly stahujeme aneb roz- vazujeme. Kom. R. co mečem, rukou, vi- dličkou. Us. — čeho čím (lépe: co, cf. Roz-). Šak já jich (dveří) rozvážu slovama dobrýma. Šš. P. 290. — se, co komu : šněrovačku. Us. Jemuž já nejsem hoden r. řeménka u obuvi jeho (genitiv pro záporný smysl věty). Sš. J. 28. Jazyk se mu roz- vázal. Dch. — z čeho, s čeho koho, co: z řetězu, Br., ze závazků. Háj. Rozviež pytel s ledví svých. Ben. — se čím z čeho. Všetečnou rozpustilostí ze zákonů se roz- vazovali. Št. — koho od čeho : od svazků hříchů se r. Jel. Kající od hříchů se roz- vazuje. Syr. I duši čistí od vnitřní poskvrny i od viny věčné smrti rozvazuje. Protož od té kletby sebe r. nežádej. Hus III. 220., 227. — co kde. Cožkoli na zemi rozvížete, to i na nebi bude rozvázáno. Br. Což roz- viežete na zemi, bude r-záno i v nebi. Hus III. 217., II. 160. - se kdy v co. Ústa po víně v hovor se rozvazují. Vinař. — se jak. Skrze smrť se svazek manželský rozvazuje. Sš. I. 75. Nerozumně něco v. Hus I. 252. Rozvazek, zku, m., die Auflösung. Zlob. Rozvázka, y, f. = rozuzlení. Nz.