Rozvláčiti
Rozvláčiti, il, en, ení; rozvláčeti, el, en, ení, rozvlačovati = sem tam vláčiti, roztá- hati, rozvléci, ver-, wegschleppen. — co: knihy, Tabl. poes., řeč (zdlouha, rozvláčitě mluviti, langsam, gedehnt reden, 2. dlouho mluviti, weitschweifig, viel, lange reden. Jg.). St. skl. II. 182. — co čím : pole bra- nami, zereggen. Vz Rozvléci.