RozvodaRozvoda, y, m., os. jm. Výb. II. 370., Arch. VII. 626., VIII. 402. R., zeman, jenž měl libros klevetarum t. j. rád zapisoval, když kdo co pravdě nepodobného roz- právěl; byl člověk kratochvilný. Odtud: Hodí se panu R-dovi k zapsání. Bačk. Písm. 1. 462.