Rozvora
Rozvora, y, f, rozvorka, rozvorečka, koř. vr. Mkl. B. 12. R., dřevo dlouhé pod vozem od přední nápravy k zadní ležící a tak předek a zadek vozu spojující. Jg. Roz- vorou se (v předu) stahuje a rozstahuje vůz. Die Langwiede, der Langwagen. Hk. Roz- vora k předku vozu svorníkem, k zadku pak svírací zdeří jest připevněna. Msk. Cigán ho ztratil z r-ry (neví o svých rodičích). Na Mor. Tč., Kch. — R., u pily, jeden ze dvou trámů spolu vůz nazvaných, na nichž leží dvě podložky (zhlaví a pachole) nesoucí kládu, která se řezati má. Sedl. R. k pile. Ms. 1684. — Jg. .