Rozželiti
Rozželiti, il, en, ení; rozželeti, rozželo- vati= změkčiti koho, želem naplniti, Jeman- den erweichen, rühren; se, sich erweichen, gerührt werden, sich erbarmen; žalostí po jíti, sich zu Tode grämen. Jg. — koho. Us — se jak. Rozželel se až do velikého pláče. Milič. — se proč nad kým. Z pravé víry nad knížetem se rozželil. Plk. — Leg. — se čím na co. Srdečnou milostí na pře- dešlý příbytek se rozžehli. Plk. — se kde: v srdci. Č. V útrobách r-lil se. Sš. L. 152. — se komu čeho. Toho sě Kardínovi velmi rozželi (rozželilo). St. skl. — se. Rozželilo se srděnko moje. Sš. P. 370. Nic platno není, byť se člověk i rozželel. Ros.