Rozžíci
Rozžíci, rozžhu, rozežhu, rozžžeš, e atd., rozžhou, rozžži, rozžha, rozžehl, rozžžen, ení; rozžehati, rozžíhati, rozžíhávati, rozže- hávati, rozžehovati, rozžahovati = rozsvítiti, podpáliti, ent-, anzünden; se, sich entzün- den, entzündet werden. - abs. Rozžhou, co by čert za zlé neměl (jen málo). Us. u Solnice. Fch. — co komu: svíci, Us., železo, D., myšlénku. Kos. Ol. I. 306. Já ti rozžu svíčečku naprotivaj okna. Sš. P. 187. Už mně rozžíhajte, moje děti, světlo. Sš. P. 59. Rozži jemu vhodně hvězdy za pochodně. Sš. Bs. 3. — co kdy. Při mém umírání rozži svíčku. Sš. P. 231., Er. P. 156. — co, se kde. Rozžehlo se srdce mé ve mně. Ps. Ms. Žena rozžhúc světlo v té světlnici, hle- dala by penieze v domu. Hus II. 265. Svieci r-hla. GR., BN. — se čím: během (rozpá- liti se). St. skl. — Pozn. Někteří toto slovo míchají žíti (žnu) a píši chybně: rozžati, rozžíti, rozžat, rozžetí m. rozžíci, rozžžen, rozžžení; rozžínati chyb. m.: rozžehati. On je rozžal (šp. m. rozžehl) ku plápolu. Tak i: rozžatá pšenice, ale: rozžžená svíce. Jg. Cf. Rozžíti.