Rožen
Rožen, žnu, rožeň, žně, rožník, u, rož- níček, čku, m., něco končitého jako roh, strsl. ražbni. a raždbní., fuscina. příp. -bni. Mkl. B. 145., 151., 159. R. jest jednoduchá tyč, obyč. železná, na jednom konci ostrá, na druhém klikou opatřená. Slouží k na- pichování masa. R. se položí na podstavce, klikou se točí a maso, poléváno jsouc tukem, nad volným ohněm se peče. Vz S. N. Der Spiess, Bratspiess. R. železný k pečení, rož- níček ptačí; na rožen vstrčiti. V. Na rožni péci. Kom. Už tého jalenka (jelínka) na rožeň strkajú. Sš. P. 523. S rožně padl do ohně. Cf. Z bláta do louže. Slm. Choditi s rožnem n. Blažejem (žebrati o masopustě na společnou hostinu). Na Slov. Jv. Na rožně péci, na r. dáti. Ros. R. samojdoucí, samo- tížný (se závažím). D. R. na ptáky. Obrací rožeň a jiný jí pečeni (on má práci a jiný užitek). Ros. On drží pečeni a my rožeň. Prov. V holích svých železné rožny mívají (nože, dýky ?). Dh. 101. — R., kůl. Každou noc jsme se rožny obtýkali. Tur. kron. — R., šp. místo hrozen. Vz Ž, H.