Rožeň
Rožeň. V MV. pravá glossa. Pa. 23. Cf. Mkl. Etym. 227, Mz. v List. fil. 175. (veru). Aby ho na řozni pálili. Us. Tkč. Vstrčili ho na rožeň. Let. 328. Hlavu odpovědníka kat vystrčil na rožnu železném z staré věže. Let. 407. — R. = železné kopí. Lum. V maso- pustě chodí chlapci s rožněm. Když vejdou do jizby, vhodnou r. do stropu. Slov. Němc. — R. Rožně, hrabice = dřevěné dlouhé zuby rovnoběžné, jimiž obilí při sekání se zachy- cuje, by stejně se kladlo. V severovýchod. Čch. Frch., Hk. Vz Hrabice.