Rubáš, rubáč
Rubáš, rubáč, e, m. V Krkonoš. čechel. Kb. Příp. -ašjb. Mkl. B. 343. R., vůbec šat k oblékání, zvl. pak košile krátká bez rukávů, jakovou nosí Hanačky a Slovačky. D., Kom. Rubáč mu voní (fěrtoušek). Na Mor. R-še kradl. Pč. Kup, Janku můj, s rubáš kmentu. Dh. 128. Aj již r-ši skoro i u sedlek budú vypovědieni; Také mně hřiešné popřeješ toho rubáše n. suknice. Hus II. 240., 305. — R., na Mor. spodek košile, der Hemde- stock; vrchní díl košile: rukávce. Brt, Vck. Prodala rubáč, rukávce, dala si hádat cigánce. Sš. P. 661. Vz Košile. - R. dlouhý šat ženský, langes Frauenkleid. Apol. Sr. Robe, fr. — Rubáš, košile na umrlého, das Todten- hemd. Us. Vzal by i umrlému rubáš (zloděj). Č.