Rubati
Rubati, vz Roubiti. R., strsl. rabiti (se- care), lett. röbs, die Kerbe. Mkl. aL. 98. Sr. Rabuše. li., sekati, hauen, abhauen; tlouci, schlagen. — co, koho. Obraz r. jako dřevo a oheň z něho udělati. Št. N. 294. Kdo tě rúbal, nech tě hojí. Sš. P. Poďme, ho rú- bajme, huslí nadělajme. Sš. P: 144 Boží muky rubal a pálil. Pč 30. Rubaj hřiechy, seč na obě straně. Hus I. 178. Když člověk rubá dříví. Hus. Zlá vojna se rúbať (vésti) musí. Mt. S. 1874. R. míč = cukati. U Chrud. Kd. — co kde. Na mém věnu rubala les a brala Půh. II. 181. R. dřevo v lese. Us. Tč. — co jak. R. maso na drobně kusy. Sš. P. 464. Rúbal mi les bez mé vóle. Půh. II. 579. — kam: někoho na obě ruce. Výb. II. 51. — čím: někoho prudkými ranami. Výb. II. 51. — co komu kdy. V první súmrak rubáše jim hlavy. Dač. 33.