Ruče
Ruče, rúče, laš. ruč a) honem. Poď rúče; b) jakmile, sotva. Rúče som tam přišol, hnědz som uvidzel. Mor. Brt. D. 175. R. = rychle: Rúče (velociter) běhá řeč. Ž. kl. 147. 15. Chudoba rúče v nebesa vletí. Alb. 86. b. Vstaň rúče. Šť. Ř. 92. a. (List. fil. 1886. 392.). Rúče vezměte to dietě. GR. Velmi ruče tam běželi. Sv. ruk. 127. Byl jsem nohama ruč ke všemu zlému. V. Ps. fol. 135. a. Rúčes vstala. Hr. rk. 91. O kak ruče mine ta smilná lahódka; Ruče by ně- koho oklamali. Št. Kn. š. 184., 175. Cf. Ž. kl. (333). Jak r. = jak mile. Val. Brt. — R.. pulchre. Cf. List. fil. 1890. 183. (Mz.)