Ručiti
Ručiti, ruč, Če (íc), il, en, ení; ručívati = dáti rukojmě, rukojměmi jistiti, Bürgen stellen., verbürgen; r. nebo r. se = slibovati za někoho, za rukojmě se staviti n. zapsati, bürgen. Jg. — koho, co (rukojměmi jistiti), sicher stellen. Statek sirotčí r. Gl. 301. R. sirotky. Žer. — nač: na něčí podíl r. Půh. 1523. — za co, za koho komu. Ručím mu za jeho věrnost Us. Vítr za vodu ručí (oba nejistí), Č. R-čilo pak za dítěte toho budoucí povolání to, že . . . Sš. L. 27. — D.. Sych., Ros. — se za koho. Rk. — se koho (gt.). Bořivoj se jeho ručí. Dal. 106. Potom aby postavil, jehož sě ručil. Kn. rož. XI. Vz Milkovati. — čím. R. někomu ži- votem. Chmel. I. 57. A já i ručil sem dru- hými dviema člověky, aby se tomu člověku křivda neděla, NB. Tč. - se k čemu kdy. Strany obě po panském nálezu k smlouvě se ručily. Boč. Já jsem k jinému lánu nebyl ručen než k tomu, na kterýž jsem frajmarčil. NB. Tč. — Ms. pr. cís. — komu s kým. Se sousedem někomu za něco r. Us. — se. Kdo se ručí, ten se mučí. Na Slov., Rb., Lb. — za koho k někomu (pro něco). J. tr. K měščenínu za něho ručil. Kn. rož. 118.