Ručka
Ručka, y, f., malá ruka, das Händchen. Má bílou ručku. Us. Z ručky do ručky (říká, kdo druhému nedůvěřuje a bezpeč-
ného hraje. Vz Nejistota). Č. M.257. Povedz
mi, kdy mi r-u dáš. Ps. sl. 50. Když na
koňa sedala, všeckym ruček dávala; Stojí,
stojí, lamentuje, bílé ručky zalamuje; Ně
to jsi mi pískal, dys mi ručku stískal. Sš.
P. 107., 379., 667. Z ručky do ručky dělá
nejlepší pořádnost' (dobré přátelství). Prov.
Z ručky do ručky dělá dobré přátelství.
Lb. — R. stinná, der Schattenzeiger. NZ. — R., rukověť, der Griff. R. na kopí, Bern., u pily, D., u váhy (o které se hýbá prut s jazýčkem). Sedl. R. u biče = násada, ru- kověť, bičiště, držadlo. Mor Klš , Pk., Kda. lt. kleští, der Zangengriff. Šp.. R. v stup- níku, patka, die Hebelatte. Nz. — Ručky, ručičkovité parohy, das Handgeweih, Hand- gehörn = parohy, jichžto hořejší výsady jsou dlaňovité. Sp. — Bučky, úponky. Vz Ručka.