Rukavice, e, rukavička
Rukavice, e, rukavička, y, f.. der Hand- schuh. V. R-ce, pl. D. R. = čásť obleku ku krytí rukou. R-ce vázané, pletené, hedvábné, síťkované, ze zvířetiny, z kozloviny, z jehně- tiny, stávkové, Šp., prací, hlazené n. hladké (glacé), kosinkové n. patentové. Vz více v S. N. R. bez prstů a s prsty celými n. kusými, lněné, bavlněné, vlněné, kožené, kožichové, šermířské. 5. a Ž. (Walter). Ru- kavičky s palcem, Fäustlinge. Dch. O ruka- vicích šermířských vz KP. I. 573. O hoto- vitelích železných rukavic vz Tk. II. 547. Klíštky k roztahování r-vic. Dch. A týž Larva udatně metal Uhřaty jako rukavicí v kolbě. Let. 97. Šel je mjilej po rybníce, ztratil zlaté rukavjice. Sš. P. 753. R-ce šíti, práti, roztáhnouti, obléci, nadíti, zapiati. Us. Tyto r. nejsou v páru. Sp. Povinnosť svou z daleka jako v rukavicích konati. Br. Dělá rád v rukavičkách. Prov. Jg. Neumieš ru- kavicí zatkati, ale budeš tkáti pláštěm. Smil.