1. Rum
1. Rum, u, m. = sbořené stavení, sboře- nina, ssutina, sřícenina; též všeliké smetí s vápnem a pískem a drobným kamením smí- šené, der Schutt, Abraum, Steinhaufen, ver- fallenes Haus. Jg. Z srněm. Rúm. Vz Mz. 298. Hromada rumu; rumem zanesený. Dch. Vítr mocný v strašných skučí rumech. Tč. Rumem zasypati, D., se zasypati. Záv. V rum položiti chrám. Kom. Město rumem položiti, město rumem leží. Schön. — R. v horn., jalové kamení, jalovina, taubes Zeug, taube Bergart. Hř.